Již dne 28. května 1945 vznikl přípravný výbor Svazu osvobozených politických vězňů, Velkou iniciativu tomto směru vyvinul prezident Dr. Edvard Beneš, který od počátku nabádal všechny přeživší vězně, aby všechno zaznamenali a pověděli, co zažili ve vězeních a koncentračních táborech. Doslova řekl: „Ne snad jen proto, abyste nám všem řekl o svém trápení, ale proto, abyste se znovu mohli bránit, až oni začnou stou svou „očišťovací kampaní. Že začnou – o tom buďte přesvědčeni“. První sjezd se konal ve dnech 14. – 16. prosince 1945. První místopředsedkyní byla zvolena JUDr. Milada Horáková. Druhý sjezd se konal ve dnech 2. – 3.5. 1947. Tehdy byl název upraven na Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých. /SOPVP/. Po únorových událostech ve dnech 8. a 9. května 1948 zasedaly ústřední výbory SOPVP, ČsOL / Československé obce legionářské, též obnovené v květnu 1945/ a SNR / Svazu národní revoluce, který vznikl v říjnu 1946. Zahrnoval Sdružení národního odboje, Sdružení českých partyzánů a Sdružení účastníků Pražského povstání/. Bylo navrženo jejich sloučení do jednotné organizace Svaz bojovníků za svobodu /SBS/. Ve dnech 17. a 18. listopadu 1951 se konala slučovací konference SBS se Zvazem l’udových protifašisticikých bojovnikov /SL´UB/ Název se změnil na Svaz protifašistických bojovníků /SPB/. Po vzniku federace se název změnil na Československý svaz protifašistických bojovníků /ČSSPB/. Dne 26. října 1990 se ČSSPB vrací k názvu z roku 1948 Český svaz bojovníků za svobodu /ČSBS/. 10. února 1992 se osamostatňuje ČsOL.
1. ledna 1993 se vznikem samostatné České republiky zaniká federální ČSSPB. Dne 1. srpna 1999 se z ČSBS jako samostatné občanské sdružení podle zákona č. 83/1993 Sb. o občanských sdruženích, odděluje Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých /SOPVP/. Zůstává kolektivním členem ČSBS. Byla tu ještě krátká epizodka, kdy se 12. září 2007 od SOPVP oddělila skupinka členů a zakládá Svaz osvobozených politických vězňů a pozůstalých ČR /SOPVP ČR/.
Podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů bylo SOPVP zaregistrováno u Městského soudu v Praze jako zapsaný spolek Sdružení osvobozených politických vězňů a pozůstalých, z.s. /SOPVP z.s./, kterým je dodnes. Sídlem je Legerova 22/1854, 129 00 Praha 2 – Nové Město.
SOPV vzniklo za účelem sdružování osvobozených politických vězňů /PV/, pozůstalých po nich a nyní též sympatizantů, k obhajování jejich zájmů, zejména na úseku sociální a zdravotní péče. Zároveň je cílem SOPVP pravdivě seznamovat veřejnost, zejména mládež, se zkušenostmi prožitky PV za nacistické okupace v letech 1938-1945 a s historii a tradicemi protinacistického odboje. Dnes je bývalých vězňů již cca 400, mají většinou kolem 90 let mimo těch, kteří se narodili koncentračních táborech a přežili ukrývání. Vlajkovou lodí SOPVP jsou Historické skupiny. Každý koncentrační tábor /KT/, ve kterém byli vězněni čeští občané, má svoji historickou skupinu. Z ní jsou vybráni ti nejschopnější, jazykově vybaveni sestry a bratři a ti jsou potom členy Mezinárodního komitétu toho, kterého KT. Komitét seskládá z národností, jejichž příslušníci byli v tomto KT vězněni. Tam také posíláme roční příspěvky v eurech. Komitéty mají vlastní bohatou činnost.
S hrdostí můžeme konstatovat, že naši zástupci jsou mnohdy iniciátory jak výstav, tak např. instalací pamětní desky a dalších. V posledních letech mnohé e HS zanikly, protože vězňové z těchto KT již zamřeli. Nyní se snažíme některé HS znovu obnovit a navázat kontinuitu u některých předešlých. Máme fungující Historické skupiny u KT Mauthausen, Ravensbrück, Sachsenhausen, Flossenbürk, Gross Rossen. HS Kounicovy koleje sdružuje pouze české PV. Začínáme pracovat na HS Breslau. Velmi početná skupina Osvětim je při Nadačním fondu obětí holocaustu /NFOH/. Bohužel zanikla skupina 17. listopad, ke kteří patřili čtyři nejvýznačnější osobnosti našeho Sdružení, které byly v jejím vedení. Byl to především dlouholetý předseda SOPVP PhDr. Vojmír Srdečný, prof. Šábršula, Ing. Hýbek a Adolf Burger. Bratr Srdečný a Šábršula byli jako první odvlečeni do Sachsenhausenu, br. Burger byl důležitým členem nacistické padělatelské dílny, která měla za cíl rozvrátit britský finanční trh. Dokázali nato s velkým rizikem upozornit, přežili a vznikla brožurka Ďáblova dílna jako základ pozdější knihy, která vyšla v roce 1992. V roce 2008 se převtělila Rakousko – německý film, který získal Oskara i pro br. Burgera / 1917–2016/, na kterého se nezapomíná v zahraničí. Tuto HS nyní nahrazuje HS Sachsenhausen.
Do našich řad patřilo a stále ještě patří, mnoho významných osobností. O dr. Horákové již byla zmínka, připomeňme si alespoň dva. Žijící prof. Ing. Felix Kolmer, CSc. patřil k realizátorům Česko-německé deklarace, podílel se na vzniku Česko-německého fondu budoucnosti /ČNFB/, byl ve vedení Koordinační komise, která rozdělila 99 milionů marek pro české PV, angažoval se odborně a v též politice, je členem a dříve i poradcem mnoha mezinárodních organizací díky jazykovým znalostem. Do roku 1973 to byl plk. František Fárek, důstojník hlavního štábu čs. armády. Od března 1939 řídil vojenskou zpravodajskou službu. Zajišťoval spojení s ústředím v Londýně a ve dnech 15. a 16. března1938 organizoval likvidaci písemností, archivů a dokumentů. Zatčen byl již v listopadu 1939, prošel pěti KT a přežil i pochod smrti. Oba pánové jsou nositeli nejvyšších vyznamenání, plk. Fárek i zahraničních.
SOPBP spolupracuje nejen s NFPH, ale především s obecně prospěšnou společností Živá paměť /ŽP/, díky pochopení předsedkyně správní rady PhDr. Dariny Sedláčkové. Naši PV se měli možnost podílet na mezinárodní humanitární pomoci, kterou ŽP iniciuje. Jsou to nejen občasné finanční příspěvky na náklady domácnosti, ale byly to i roušky, respirátory a bohaté vitamínové balíčky v době pandemie.
Prvořadým úkolem v dnešní době zůstává především sociální pomoc a snaha o zabezpečení dobrého stáří pro stárnoucí členy. Je to naše trvalá práce od sametové revoluce. První bylo desetileté odškodnění našich PV žijících i v zahraničí, jako omluvenka německé vlády. Všechno zabezpečila Koordinační komise ČNFB, kde byla ve vedení současná předsedkyně. Vláda ČR navázala zákonem, který stanovenou částkou zvyšoval doživotní důchod svým PV, žijícím v ČR. PV žijících v zahraničí se to netýkalo. Později jim byla přiznána jednorázová částka 180 000 Kč. Ing. Valouchová měla adresy a s pomocí NFOH v průběhu dvou let zabezpečila převod této částky na účet našich tehdejších 64 zahraničních PV.
Od roku 2016, z iniciativy ČSBS, přispívá většina hejtmanů svým PV jednorázovou částkou na léky a zdravotní pomůcky. Od roku 2019 si postupně někteří p. hejtmani volí jako partnera SOPVP. Snažíme se, aby naši PV měli aktuální informace o všech nárocích na výhody, které jim náš stát poskytuje.
Naši členové se ve svých bydlištích snaží účastnit všech pietních akcí, které jsou spojeny se a vzpomínkami na hrdiny našeho odboje. Mimo celostátních akcí jsou to především akce týkající se toho, kterého kraje. V posledních letech se více zapojují rodinní příslušníci a sympatizanti, v Praze bydlící členové předsednictva a pražských organizací. Jde především o akce státního významu – př. Den holocaustu, návštěva Lán 7. 3. a 14. 9., pieta důstojníků – akce Ti králové, pieta u Strašnického krematoria, květnová vzpomínka na Klárově, Terezínská pieta, 28. říjen, výročí prvních židovských transportů, 17. listopad u Hlávkovy koleje a další. Mnozí naši členové z vlastních prostředků, nebo významným darem přispěli nebo zcela uhradili pomníky nebo pamětní desky, když ministerstvo obrany zapomíná. Jmenujme alespoň l. místopředsedkyni PhDr. Markétu Pánkovou a badatele Josefa Doškáře. Vybudování piety v Ravensbrücku na vězenkyni Jesenskou iniciovala naše sestra Kateřina Kočková.
Členové SOPVP a také někteří ostatní PV navštěvují školy, zahajují výstavy, jsou iniciativní i na jiných úsecích. Zde zaslouží ocenění pozůstalá po rodičích popravených Mauthausenu – svatobořické dítě Ing. Alena Staňková
Před námi stojí současné době nelehký úkol – odstranění největšího nacistického pomníku v Evropě – Německého železného kříže, odhaleného v roce 1944 Konrádem Henleinem padlým německým vojákům. Stojí v Jizerských horách v obci Kořenov. Je to území svěřené do péče Krkonošského národního parku. V červnu 1945 čeští vlastenci pomník svrhli do rokle a v roce 2011 byl tajně obnoven členy spolku Jizeran, obdivující fašizmus. S pomocí badatele Doškáře jsme zjistili všechny podrobnosti a získali exministra Brabce a také jsme našli pochopení u bývalého premiéra. Nyní se snažíme posoudit situaci podle doplněného zákona o nedovolené propagaci všeho, co připomíná útlak a potlačování národní svobody.