Aktuality/fotografie z akcí

Úspěšná výstava Masaryk a Svatá země proběhla v kostele sv. Martina ve zdi v Praze

Člen předsednictva SOPVP Mikuláš Vymětal slavnostně uvedl výstavu dokumentující návštěvu Tomáše Gariqua Masaryka ve Svaté zemi v roce 1927. Výstava se konala od 13. srpna do poloviny září 2023. Při derniéře zazpíval soubor OMG židovské a moravské národní písně a Mikuláš Vymětal přečetl zdravici její excelence velvyslankyně státu Izrael Anny Azari.

V rámci Noci kostelů byla v evangelickém kostele sv. Martina ve zdi ve Starém městě Pražském slavnostně uvedena výstava fotografií Palestina před Nakbou

Člen předsednictva SOPVP Mikuláš Vymětal uvedl tuto výstavu fotografií. Fotografie ilustrují bohatý kulturní i všední život v Palestině v letech 1900 - 1948. Vernisáž byla spojena s četbou knihy Susan Abdulhawaové Jitra v Dženínu. Výstavu je možné shlédnout do konce června každý den kromě neděle v čase 15.00 - 17.00.

Marie Abrahamová obdržela prestižní medaili Přemysla Pittra za její nezištnou vzdělávací činnost na školách

V rámci schůze Společnosti Ludvíka Svobody konané v Brně (31.5.2023) obdržela dlouholetá členka SOPVP paní Marie Abrahamová prestižní medaili Přemysla Pittra za její nezištnou vzdělávací činnost na školách. Medaili předala 1. místopředsedkyně SOPVP Markéta Pánková za účasti předsedkyně Společnosti Aleny Šimkové.

Práce amerického novináře Leo Golinkina o nacistických symbolech v ČR

Do aktualit předkládáme práci amerického novináře Leo Golinkina o nacistických symbolech v ČR. Sdružení se bude snažit o odstranění. Článek ke přečtení ZDE.

Tváře Evropy/ Faces of Europe – výstava organizovaná ve spolupráci s členkou SOPVP

Ve dnech 24. - 27. 1. 2023 byla v prostorách Parlamentu EU představena výstava Faces of Europe. Výstava zpracovává příběhy 27 vězeňkyň z koncentračního tábora Ravensbrück. Jedná se o 27 velkoformátových fotografických portrétů. K výstavě byly vydány brožury v sedmi jazycích. Většina příběhů vězeňkyň byla sepsána jejich dcerami, které jsou dnes členkami IRK (Mezinárodního výboru Ravensbrück). Zbývající sepsaly jejich vnučky a přítelkyně. Vernisáž zahájili: paní Andrea Genest, vedoucí Památníku Ravensbrück; paní Ambra Laurenzi, presidentka IRK a bývalý dětský vězeň Ib Katznelson z Dánska (tomu zachránila život česká vězeňkyně paní Synková).

Zahájení výstavy se zúčastnily další členky IRK, některé i se svými rodinnými příslušníky. Z Čech přijela Šárka Kadlecová (zastupující Lidice) a Kateřina Kočková a její 3 rodinní příslušníci (bratr, syn a vnuk) Obě pracovaly na přípravě této putovní výstavy. Z důvodů covidu byly tato výstava v Čechách představena pouze v internetové formě pod českým názvem Tváře Evropy. Dosud je ke zhlédnutí na webových stránkách Muzea Policie.

Ing. Zdenka Valouchová – projev 17. listopadu 2022 před Hlávkovou kolejí

Vaše Magnificence páni rektoři, pozůstalí, dámy a pánové,

jménem pozůstalých po popravených a politických vězních, bych ráda poděkovala správní radě Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových za organizování této vzpomínky, protože na rok 1939 a jeho důsledky se průběžně nevzpomíná.

My si zde připomeneme studenty a také ty, kteří sloužili v československých jednotkách ve Velké Británii a přesvědčili studentské představitelé z 26 zemí, že 16. listopadu 1941 byl v Londýně 17. listopad vyhlášen Mezinárodním dnem studentstva. Jediný svátek českého původu. Po roce 1990 zmizel z kalendářů. Proto se také zástupci politických vězňů, konkrétně náš tehdejší předseda tehdy jeden s pěti posledních žijících studentů, odvlečených do Sachsenhausenu, doktor Vojmír Srdečný již v roce 2012 připojil k dalším spolkům a začali bojovat o navrácení tohoto svátku. Trvalo to sedm let a vždy to PhDr. Srdečný na tomto místě připomínal. Úspěch se dostavil, když se k iniciativě přidal i prof. JUDr. Václav Pavlíček, CSc. z Hlávkovy nadace a někteří poslanci. PhDr. Srdečný se toho ještě na jaře 2019 dožil. Bohužel v srpnu zemřel, dva měsíce před svými stoletými narozeninami. Sbíral odvahu 65 let, než se do koncentračního tábora Sachsenhausen znovu podíval a za dalších devět let v roce 2013 na tomto místě o něm veřejně promluvil. Mimo jiné řekl:… „byla to mimořádná zkouška, stát tři hodiny ve 28 stupňovém mrazu na apelplacu, jeden z nejstrašnějších zážitků. V povědomí mladé veřejnosti a v národní historické paměti se znalosti o událostech z roku 1939 pomalu vytrácejí a současně i jejich význam a odkaz.“

Letos o státním svátku mezi vyznamenanými, pozdě, ale přece, bylo devět studentů a profesorů, popravených 17. listopadu 1939. Jedním z profesorů byl Slovák židovského původu Marek Frauwirth. Včera jsem měla čest zúčastnit se presentace knihy Rozčísnutý čas Marka Frauwirtha. Autorem je zde přítomný badatel, autor literatury faktů a básník profesor Jozef Leikert. Protože se po vyznamenání začalo diskutovat, zda si popravení zaslouží titul hrdina, doporučovala bych přečtení této knihy.

V současnosti se především pozůstalí snaží, aby se na co nejvíce vzpomínek a příběhů bývalých prostých bojovníků proti fašismu, pozdějších vězňů, nezapomínalo. Ještě v nedávné minulosti byli vězňové zváni do škol, aby své zážitky sdělovali žákům a studentům. V některých školách byli žáci vyzývání, aby napsali své dojmy. Četli jsme některé poznatky. Nebyla to povinná školní práce, bylo to napsáno citlivě a trochu s údivem, co všechno se dělo a co se dozvěděli. Studenti si logicky vyvodili, že právě těmto lidem vděčí za dnešní svobodný život. Každý vězněný má svůj příběh a my se snažíme přispět k jejich uchování. Snažíme se získat pro tuto práci pozůstalé a především budeme hledat pochopení u škol a učitelů.

Je před námi mnoho úkolů. Jedním z nich je odstranění v současnosti největšího nacistického pomníku v Evropě, který odhalil Konrád Henlein v roce 1944 a byl v tichosti tajně obnoven (pozn.: nad Kořenovem v Jizerských horách). Nacházíme podporu nejen v zákonech, ale též u politiků a povzbuzuje nás to.

Naši pozůstalí pracuji v Mezinárodních komitétech hlavních koncentračních táborů a jejich práce je oceňována. Nezapomíná se ani na zesnulé bývalé pracovníky komitétů, např. Adolfa Burgera, tehdy číslo 64 401, který byl pro své schopnosti umístěn do padělatelské dílny v KT Sachsenhausen. Zachránil se a napsal, že přežil proto, aby vydal svědectví. Byla to, mimo jiné, kniha Ďáblova dílna, později zfilmována a tento rakousko-německý snímek získal Oskara v kategorii neanglicky mluvících filmů.

Když se prezident Beneš vrátil do vlasti, jeho první kroky vedly do bývalých Kounicových kolejí v Brně, proměněných v nacistické vězení a popraviště. Pro nás je krédem jeho doporučení: „Říkal jsem Vám při jiných příležitostech, že máte všechno zaznamenat a povědět, co jste zažili ve svých vězeních a koncentračních táborech, neboť nikde se tolik nezapomíná, jako v politice. Bude nutno všem odpůrcům podržet před očima to, co svět z jejich rukou zažil. Na válku v letech 1938 – 1945 se nesmí nikdy zapomenout !